OD SRDCE: S lidmi jako se zrcadlem aneb v odrazu vždycky uvidíte sami sebe
Žijeme v době, kdy si lidé myslí, že slova a činy nemají žádné následky. Že co bude vyřknuto, bude zítra zapomenuto a nikterak se do budoucna neprojeví. Vězte nebo ne, vše, co se jakýmkoliv způsobem zdržuje ve vašem podvědomí, vše, čemu věříte nebo nevěříte, získává hmotnou podobu. A to bohužel i v případě, smýšlíte i o něčem nebo o někom negativně. Co to vlastně znamená myslet negativně? V jednoduchosti je krása a to platí o negativních pocitech, které v sobě lidé zdržují, je to jakýkoliv pocit nebo myšlenka, která ve vás vyvolává nepříjemný pocit, a to ať už ve formě smutku, naštvanosti nebo podrážděnosti. A co je důležité si uvědomit, že to, co se snažíte vyvolat v druhých - negativní pocity nebo někomu přejete něco špatného, spolehněte se na zákon přitažlivosti a na univerzum aneb vše, co přejete druhým, přejete vlastně hlavně sobě. Nedávno jsem šla se svojí kamarádkou v obchodním centru a ona si neustále na něco stěžovala, byla extrémně negativní a já cítila, že jakmile člověk začne rozlišovat, že být negativní není v pořádku a není to normální, ač se to v dnešní době může tak zdát jako pocit běžný, má částečně “vyhráno”. Negativita je jako siréna a čím déle bude houkat, tím spíše z ní ostatní ohluchnou.
Pamatujete si na dobu, kdy jste si jako malí přáli svoje první kolo? Povídali jste si s dětmi ve školce nebo ve škole o tom, jak si jej přejete pod stromeček, kreslili jste si ho na papír a veškerá činnost směřovaná k tomu vysněnému kolu se dostala do vašeho podvědomí, které všechny vaše myšlenky zhmotňuje. To kolo jste nakonec dostali, že?
Ať už jsem chodila na základní nebo střední školu, v každé takové škole se našel někdo, kdo mě a moji sestru - dvojče, šikanoval. Byly jsme terčem “posměchu” a nikdy jsme zcela nepochopili, proč to lidé dělají.. Až na vysoké škole jsem pochopila, že tak, jak o vás smýšlejí druzí, je vlastně odrazem toho, jak smýšlejí o sobě.
Představte si situaci, že máte nový vztah a jste s přítelem nebo přítelkyní neskutečně zamilovaní. Cítíte tu lásku, náklonnost, důvěru, oddanost, podporu, pocit bezpečí a neuvěřitelné štěstí směrem k partnerovi? Výborně, přesně tak totiž přemýšlíte o sobě, protože se tak cítíte. Vše co vyšlete druhé straně se vám vrátí. Pokud jste ve vztahu nespokojení a veškerou vinu dáváte za vinu svému partnerovi, stoupněte si před zrcadlo - jádro problému totiž není ve vašem partnerovi, ale ve vás. Chcete důkaz? Když vás váš přítel bude podvádět, není to proto, že s tím nemůžete nic dělat a takový člověk je jednoduše blbec, ale proto, že to dovolíte. Využívají vás vaši přátelé? Opět - dovolíte to.
Měla jsem kamarádku, která byla ze svého ex-přítele nešťastná, nedokázala se vyrovnat s rozchodem, a po rozchodu k němu cítila neskutečnou zášť. Za normálních okolností ve svém okolí najdete někoho, kdo se k vám přidá a celou tu negativní kauzu s vámi bude prožívat, bude ji živit a prohlubovat. Já jsem jí ale řekla, aby vážila svých myšlenek, protože všechno, co přeje jemu, přeje vlastně i sama sobě a čím déle bude negativní, tím spíše se ji nebude dařit.. V poslední době se čím dál tím víc utvrzuji v tom, že lidé soustředí svoji energii směrem ke druhé osobě, a ještě z negativního hlediska, místo toho, aby veškerou sílu a energii věnovali sami sobě, a to je přesně to, co je špatně.
I já jsem si v životě prožila rozchod a v jednu chvíli je samozřejmě nejjednodušší si říct, že takovému člověku zničíte život, že on zničil ten váš, že je to idiot a že mu přejete jen to nejhorší. Nabízí se otázka, proč bychom měli živit svůj mozek takovými negativními myšlenkami. Komu tím pomůžete? Sobě tedy rozhodně ne. Naučila jsem se velice rychle překopat tuhle nefungující rovnici na jeden jediný zákon, a tím je zákon přitažlivosti a také to, že to co vydáte, získáte zpět a funguje to naprosto neuvěřitelně. Už v mých předešlých článcích se zmiňuji o tom, že je velice důležité nezapomínat na to, že přitahujete stejnou skupinu lidí. Máte pocit, že se od vás lidé distancují a že se vám smůla lepí na paty? Nehledejte vinu v ostatních, protože strůjcem naprosté většiny toho, co se vám stane v životě, není nikdo jiný než vy.
Pro mnohé lidi je neuvěřitelně těžké odpustit druhému člověku nebo komukoliv, kdo vám ublížil. Já už jsem ale v minulém ze svých článků psala, že lidé se rodí s čistým štítem, nevinní, rodí se s láskou, přirozeně ji vyhledávají, nejsme tvorové předurčeni ke zlu, a pokud jiným činíme zlo, nebo se o to snažíme, neznamená to nic jiného, než problém v nás. Naučila jsem se, a to by měl každý člověk, že lidé s vámi budou jednat naprosto stejně, jak vy jednáte s nimi. Že ne? Holky zkuste cizí slečně pochválit barvu vlasů, její šaty nebo klidně i úsměv, myslím si, že se dočkáte pozitivní reakce, vykouzlíte někomu úsměv na tváři, ten vám oplatí a obě dvě strany budete mít lepší den. Je to hrozně jednoduché.
Mám jednu velice dobrou kamarádku, která se nechala x měsíců využívat od chlapa, který se s ní vždycky vyspal a pak se jí měsíc neozval. Takto mu to trpěla téměř rok, než řekla dost. Byla jsem na ni pyšná, když mi zavolala, že odmítla jeho další “párhodinové rande”. Když jsme se později setkávaly, často o něm mluvila a často smýšlela tak, že… “Když já nechci, aby si myslel….”, “Když to bude vypadat tak, že ho….”, “Co když bude mít pocit”. Pokud je na těchto myšlenkách něco stejného, je to opět to, že se zbytečně moc staráme o to, co si o nás myslí druzí. Když opačnou stranu netrápí měsíc, co děláte, jak se máte, proč vás má trápit, co si o vás bude myslet, jak to bude vypadat, když se zachováte tak či tak. Špatně. Opět je energie soustředěna špatným směrem. Kdyby lidé vynakládali stejnou energii sobě, pak by byli všichni spokojení, věřím že i šťastní a vztahy by nebyly tak pokažené.
“Opět jsme u toho, soustředíš se na to, co on si bude myslet, jak on to bude vnímat, ale jeho taky nezajímá jak vnímáš to, že on je teď doma s jinou a tak.”. Odvětila: “To je pravda.” Nikdo, ale opravdu nikdo by váš život neměl ovládat natolik, že se budete soustředit na lidi, které ve skutečnosti nezajímá, co si myslíte nebo co cítíte. Je to jako plnit studnu bez dna.. Nalíváte do ní vodu, studna nikdy nebude plná a vy budete po krátkém čase naprosto vyčerpaní, psychicky. Ptám se, stojí to za to? Ale že mluvím jen o pánech, ani dámy nejsou neomylné, o tom žádná.
Na světě neexistuje nikdo, kdo by vám mohl ublížit, pokud to nedovolíte. Každý člověk má kolem sebe takový ochranný štít, nazvala bych ho sebevědomím, sebeláskou, sebeúctou a sebedůvěrou. Pokud vám některá z těchto věcí chybí, dost možná bude váš ochranný štít snáze napadnutelný. Chcete příklad? Přijde za vámi na ulici naprosto cizí člověk a řekne vám, že jste totální nula a nikdy v životě nic nedokážete. Jak moc se vás to dotkne? V tom nejlepším případě se usmějete a půjdete dál. Proč? Protože vy moc dobře víte, že to není pravda. U lidí, které známe a máme je rádi předpokládáme, že nás nějakým způsobem znají a důvěřujeme jim, jinak bychom se s nimi nebavili, a pak když přijde některá z urážek nebo nepříjemného chování z druhé strany směrem k nám, připouštíme si, že nejsme dost dobří, a to jen proto, že se k našemu ochrannému štítu dostala osoba, která nám není cizí. Opět nezapomínejte na to, že nejdůležitější je to, jak o sobě smýšlíte vy. Vy jste na prvním místě, ve svém životě, vy a nikdo jiný. Máte dítě? Skvělé, ale aby vaše dítě mohlo přežít, musíte přežít vy. Proč si myslíte, že se v letadle nasazujete masky nejdříve vy a až poté máte pomoci ostatním? S oblibou říkám, že aby loď mohla svézt druhé, musí mít pevné základy. Takže ano, toto je věc, za kterou se v životě nemusíte stydět. Vy na prvním místě, vždycky vy. Moje kamarádka mi na tuhle otázku odpověděla “moje rodina”. Pokud je pro vás vaše rodina důležitá, stejně jako jste důležití vy pro ni, jak by se cítila, kdyby vás neměla? Špatně, že? Opět, vy, nejdříve vy, pak všichni a všechno ostatní.
Nechápejte špatně, že chci lidem radit, aby byli sebestřední a kašlali na druhé, rozhodně ne, to už jsme v jiné kapitole.
Jinými slovy chci říct, že budete-li mít rádi sami sebe, můžete potom rozdávat lásku vy sami a přijímat ji. Nelze dávat něco, co sami nemáte. Stejně jako nemůžete chtít po druhých, aby vás měli rádi, když se nemáte rádi ani vy sami. Vy byste chodili s člověkem, kterého nemáte rádi? Ne, že?
Ani já nebyla dříve příliš sebevědomá, neměla jsem se příliš ráda a když jsem někam přišla, cítila jsem se nejistá a byla jsem nervózní. Myslím, že tohle všechno na vás druzí poznají a pak je mnohem jednodušší vás dostat tam, kam oni potřebují a taktéž podle toho s vámi jednají. Naštěstí jsem se naučila, že všechno, co chci, začíná ve mně. Tam je středobod, od toho se musíte odpíchnout. Překonávat výškové metry při lezení po skalách můžete jen tehdy, budete mít dobrý odrazový můstek a tím jste vy. Vaše já. A na konci, na konci vrcholku uvidíte tu nádheru, neskutečnou svobodu, nekonečné možnosti a volnost a přiznám se, pocit je to úžasný a přeji všem, aby pochopili svůj odrazový můstek.
Lidé nejsou strůjci zla. Ale mohou ho v sobě probudit a vytvořit, to se však nejčastěji projevuje navenek tím, že ztrpčují život jiným. Proč by naprosto šťastný a spokojený člověk způsoboval nepříjemnosti druhým? Zeptejte se sami sebe, zda když jste se snažili někomu provést něco špatného nebo jste o někom mluvili špatně, zda jádro problému není spíš ve vašem já, já si stojím za tím že ano.
A abych se vrátila k odpuštění, to je jedna z nejdůležitějších věcí, které v životě můžete udělat - pro sebe. Pokud vám někdo v životě ublížil, vzpomeňte si na ty všechny pocity, které ve vás tato osoba vyvolala, ta situace, která vás tak trápí. A to jen proto, že s tím nejste smíření, vyrovnaní a nejste schopni odpustit. Když se řekne “odpusť mu”, spousta lidí řekne: proč bych měl/a, když se zachoval/a tak či onak. Ono ale nejde o to, že už nebudete cítit k někomu zášť nebo nenávist, opět musíte myslet na to, že tak, jak smýšlíte o druhých, smýšlíte i o sobě. Nejde o to, abyste líbali nohy člověku, který vás v životě podrazil. Je to něco, co děláte pro sebe, pro vlastní klid, pro to, abyste ráno mohli vstávat s úsměvem a pro to, aby vás cizí úkon v budoucnu už nikterak negativně neovlivňoval.
Závěrem, chci všem říct, a to je věc, ke které si každý musí najít cestu sám - přemýšlejte o druhých tak, jak chcete, aby oni přemýšleli o vás. Přejte druhým tak, jak přejete sami sobě. Všechno, ale opravdu všechno se zhmotňuje, veškeré vaše přání, vaše obavy, a je jedno, zda to chcete nebo nechcete. Jistě znáte ten citát, že ať už si myslíte, že to nedokážete nebo dokážete, v obou případech budete mít pravdu. Platí to na 110%. Chovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám. Začněte více dávat a méně brát. Sami sobě a druhým.
A na co nikdy nezapomínejte, ať už se ocitnete v jakékoliv životní situaci, nikdy nejste sami - o tom ale příště.
S láskou k sobě a k druhým.
-A.
Komentáře
Okomentovat